Město Habartov ztratilo velkou a nenahraditelnou osobnost

Před časem nás všechny hluboce zasáhla smutná zpráva. 28. března 2020 nás navždy ve svých nedožitých dva a devadesáti letech opustila paní Miroslava Sčotková.

O většině lidí slýcháme, že jsou lehce zastupitelní a jejich místo může bez větších obtíží zastat někdo jiný. Oproti tomu však mezi námi žijí lidé, kteří jsou přes veškerou snahu zkrátka nenahraditelní.

Do druhé skupiny vždy zcela jednoznačně patřila a navždy patřit bude paní Miroslava Sčotková (1. 10. 1928- 28. 3. 2020). Osobnost - která si navzdory všem ranám osudu, jichž zažila v osobním i profesním životě nemálo, uchovala obrovskou míru lidskosti, pokory a zároveň neztratila schopnost porozumění a schopnost druhým odpouštět. Paní Sčotková, ačkoliv nebyla místní rodačkou, se s naším městem a jeho obyvateli naprosto sžila a nesmazatelně se zapsala do jeho dějin a srdcí několika generací jeho obyvatel.

Mnozí ji pamatují ještě coby předsedkyni někdejšího MěNV, která se zapáleně brala za jejich zájmy, když neváhala plout proti proudu a hájit své názory a svou pravdu a to i v tom případě, že si byla určitě vědoma, že jednou jí tyto postoje budou přičteny „k dobru“. Generace nejen habartovských dětí vyrůstaly na loutkových pohádkách, které „teta“ s nenapodobitelnou laskavostí a humorem sobě vlastním sepsala. Ostatně habartovské loutkové divadlo Kahánek před 65 lety spoluzakládala a byla mu z celého svého srdce oddána až do posledních dnů.

Paní Sčotková měla díky svým životním zkušenostem a moudrosti úžasný dar vyprávět. Bylo mi vždy velkým potěšením, když se mi k nahlédnutí dostal její text do dalšího Zpravodaje, a bylo jedno psala-li o budování školy, rozbitých a zablácených chodnících či lidských radostech a strastech oné doby. Každý její text jsem přímo hltal očima, z každé věty byly cítit hluboký prožitek, pravdivost a nevšední postřehy. Ještě mnohonásobně lepší bylo sdílet její vyprávění

takříkajíc na živo. Její gesta, mimika a hlavně oči vyprávěly vždy současně mnoho dalších příběhů. Každý takový rozhovor byl pro mne svátkem a mrzí mne jen to, že jich nebylo více, neboť díky každé takové situaci jsem se jen opakovaně utvrzoval v tom, že tento člověk si navždy zaslouží mou úctu, respekt a obdiv. Můžeme být vděční za to, že paní Sčotková žilav našem středu a že v tom nejlépe míněném slova smyslu pozitivně ovlivňovala naše životy. V tom, jak se vyrovnávala a „prala“ s nelehkým životním osudem, je nám velkým vzorem, a i proto nám všem bude moc a moc chybět a nikdy na ni nezapomeneme. Čest její památce a upřímnou soustrast všem blízkým. Aleš Plevka v našem středu a že v tom nejlépe míněném slova smyslu pozitivně ovlivňovala naše životy. V tom, jak se vyrovnávala a „prala“ s nelehkým životním osudem, je nám velkým vzorem, a i proto nám všem bude moc a moc chybět a nikdy na ni nezapomeneme.

Čest její památce a upřímnou soustrast všem blízkým. Aleš Plevka

Aleš Plevka

29.3.2020